Lujza Garajová Schrameková: Ženy jsou odmalička naučené tvářit se

Manžel se potěší, když na pár dní do měsíce...

Lujza Garajová Schrameková Manžel se potěší, když na pár dní do měsíce vypadnu z domu, říká herečka Lujza Garajová Schrameková.

Přiznám se, ráno v osm jsem ještě rozhovor nedělala. U vašich dvou malých dětech zřejmě jinou volbu než být ranním ptáčetem nemáte. Nebo ano?
Ranní ptáče? Já jsem spachtoš a noční sova. I když přijdu domů po představení, raději navařím a připravím věci na další den, než bych si ráno přivstala. Aktuálně mám období, kdy zkoušíme v divadle od deváté, večer mám zájezdy, takže jiná možnost pro mě teď není. Ale manželovi jsem vždy velmi vděčná, když ráno doprovodí děti do školky a školy a já si můžu trošku pospat.

Jaká role vás vyhání tak brzy z postele?
Po delší době dělám opět divadlo. Naposledy jsem hrála ve Studiu L+S Dopisy Emilovi s Milanem Lasicem pod taktovkou Juraje Nvôtu. A teď mě to k Nvôtovi přitáhlo opět, ale k Jakubovi. Jedná se o autorskou hru Kepming story o úniku mladých lidí před civilizací. Tři páry se vyberou stanovat do přírody, já vyrážím s Gregorem Hološkem. Těším se, protože je to komediální hra a navíc zájezdovka, co mám ráda.

Opravdu? Neužili jste si zájezdů dost, když jste hráli s radošinci? Nebudete doma chybět?
Zájezdy mám ráda, neboť diváci po Slovensku jsou velmi vděční, jen divadlo musí přijít k nim. Ano, radošinci byli extrém, co se cestování týká, hráli jsme i pětadvacet představení měsíčně a většinu z nich mimo Bratislavu. Ale právě tehdy jsme se s manželem dali dohromady, což znamená, že level mé nepřítomnosti v domácnosti byl od začátku nastaven velmi vysoko. Díky tomu se z něho stal velmi samostatný muž (smích). A potom, když přišly děti, jsem zase úplně zvolnila a necestovala nikam. Takže si myslím, že manžel se i potěší, když zase na pár dní do měsíce vypadnu z domu.

Manžel se potěší, když na pár dní do měsíce...
Lujza Garajová Schrameková se svými dětmi,...

Z domu vás aktuálně odvádí i seriál Naši, kde ztvárňujete postavu Lujzy. Jak se vám hraje v televizním seriálu?
Už je to super. I proto, že postavu Lujzy hraji druhou sezónu a vím, jak na ni. Televizní praxe je nejvíc, co herec může od seriálu dostat a já jsem za ni vděčná. V tomto mi velmi pomohli Divoké koně. Už neprožívám před kamerou tolik stresu – vím, kde je režisér, kde osvětlovač. Když jsem předtím přišla do nějakého televizního projektu, většinou na jednu-dvě věty, celou dobu jsem byla v neuvěřitelném křeči ai tu jednu větu jsem řekla strašidelně špatně. Když je roboty víc, před kamerou si začnete věřit.

Vzpomínáte Divoké koně, což byly před dvěma lety vaše televizní začátky. Ovlivní herec nějak, jestli si zahraje v seriálu?
V naší branži neexistuje recept na to, co dělat, aby se člověku dařilo. I moje role v Divokých koních byla svým způsobem hra štěstí. Na konkurz jsem přišla rovnou z chaty, z opékačky a vůbec se mi na něj nechtělo jít. Ve starém tričku, džínách a smradlavá od kouře jsem vyběhla před režiséra Braňa Mišíka, řekla čtyři věty az něj vyletělo, máme ji. Celý konkurz trval asi tři minuty. A abych nezapomněla, měla jsem tehdy i vyholenou hlavu.

Herečka s vyholenou hlavou se často nevidí. Šlo o nějakou revoltu?
Byla jsem pár měsíců po porodu dcerky Gretky a syn Viktor se vytrvale odmítal dát ostříhat. Tehdy mě napadla skvělá výzva: „Když se dáš ostříhat ty, pak můžeš ostříhat ty mě.“ Syn se na ni chytil, a tak jsme se navzájem ostříhali. Ale přiznávám, vždycky jsem chtěla něco takového vyzkoušet. A kdy jindy si něco takového herečka může dovolit, ne-li doma na mateřské? I když moje mateřská skončila dříve, než jsem plánovala.



zvětšit
Divokí koně jí nabídli první větší seriálovou...

Lujza Garajová Schrameková Divokí koně jí nabídli první větší seriálovou roli. Zahrála si Mery.

Proč? Přišla nabídka, které jste nedokázali říct ne?
Dítě-nedítě, hrát s Lasicou se neodmítá (smích). Gretka ještě neměla ani rok, když mě oslovili ze Studie L+S do hry Listy Emilovi, a já jsem nabídku přijala. Ale bylo to náročné období. Trhalo mi srdce, když jsem ji nechávala s chůvičkou, navíc v nepříjemném čase, kdy jí právě šli první zoubky. Na druhé straně, jednou jsem řekla, že do hry jdu a nikdy jsem nepoužívala výmluvu typu, já jsem maminka, berte na mě ohled.

Dokonce až trojnásobnou maminkou jste v seriálu Naši. Vaše syny hrají kluci neherci, navíc puberťáci. Jak se s nimi slaďujete?
Neřeším fakt, že jsou neherci. Oni jsou naši kolegové. Před kamerou působí tak přirozeně, že bez hereckého talentu by něco takového nedokázali. Režisér Našich Peter Begányi už s nimi dělal Superhrdiny ve Slovenské televizi, kde mu padli do oka. Když spouštěl Naši, už je měl vyhlédnuté.

Spolu s Mariánem Miezgem Našim před kamerami šéfujete, což znamená, že hrajete hlavní postavy. Zvyšuje to člověku herecké sebevědomí?
Herectví je náročné právě v tom, že stoprocentní sebevědomí nenaberete nikdy. Ok, Naši mi vyšly, divákům se líbí, sledovanost je dobrá. Ale to neznamená, že takhle vyjde všechno. Přijde jiná role a kdohoví… Například, právě teď jsme v Betliari natáčeli nový historický seriál, ve kterém hraji malou postavu selky. Dostala jsem asi tři věty a chytit na tak malém prostoru sebevědomí této postavy mi dalo fakt zabrat. Co už, asi jsem herečka jen na hlavní postavy (smích).

Práce máte dost, televizní i divadelní. Přežili jste někdy i opačné období, kdy jste měla o práci nouzi?
Po každé premiéře se mě zmocní neklid, a co teď. Já jsem nikdy nebyla stálým zaměstnancem nějakého divadla, kde bych měla jistotu sice směšného, ​​ale pravidelného platu. Takže na nějakou nejistotu jsem v podstatě zvyklá. Asi největší pracovní depka přišla po synovi, když jsem už nebyla ani u radošinců. Tehdy jsem si často kladla otázku: čím já vlastně budu? Mám konzervatoř a reálně jsem zvažovala, co s tím. Právě tehdy mě přitáhly stand-upy. Objevili se přede mnou jako cestička v okamžicích, kdy mě zmáhal pocit, že pokud nevypadnu z domu, tak se zblázním. Najednou jsem v sobě objevila jiné možnosti. Začala jsem psát a zrodilo se mé sebevědomější já, které vyjde na jeviště a baví lidi.

Jak člověk zjistí, že něco takového dokáže? Asi ne po prvním vystoupení před publikem…
Stand-up je právě taková věc, že ​​mnoho lidí to zjistí při prvním pokusu. Jde o okamžiky, kdy prožíváte největší strach. Může jít o „megaprůšvih“, a vy si ani nedokážete představit, co vás na pódiu čeká. Před prvním vystoupením myslíte na všechno možné – Co když se nikdo v hledišti nebude smát? Jak zareaguji? Pokloním se a odejdu? Půjdu se někam stydět? Milion myšlenek, strašlivý stres.

Jelikož jste úspěšnou stand-up komičkou už pět let, první vystoupení zřejmě vyšlo.
Začínala jsem v Silných řečích Jana Gorduliče, kde mohl vystoupit každý, kdo si troufal. V hledišti jsem měla asi šedesát lidí a smáli se. Hned nato za mnou přišel Jano a nabídl mi stálé angažmá.

Dobrý pocit, ne?
Určitě ano. Nejsem velký bojovník, a když mi něco nejde, nezkouším se násilím přesvědčovat, že to určitě dokážu. Pokud by byl můj první stand up totální „průšvih“, druhý by už zřejmě nebyl.



zvětšit
Herečka Lujza Garajová Schrameková s Mariánem...

Naši Herečka Lujza Garajová Schrameková s Mariánem Miezgem a třemi seriálovými syny v komediálním seriálu Naši.

Stát na pódiu, navíc o samotě, a bavit hlediště, to je noční můra mnoha lidí. A vy to dokážete jen tak, bez přípravy?
Nacházím se ve fázi, kdy je pro mě stand-up v osmdesáti procentech příprava a ve dvaceti improvizace. Bez poctivé přípravy to nejde. Myslet si, že se postavíte na pódium a začnete mluvit o čemkoli a ještě z toho vytlučete fór… Hmmm, možná jsou i takoví komici, ale já mezi ně nepatřím.

Příprava na stand-up je pro vás obtížná?
Čím déle vystupuji, tím je těžší. Občas mám pocit, že se mi utrácejí nápady. Neumím si jen tak sednout za stůl a říct si: Teď napíšu jeden stand-up. Jsou chvíle, že se mi nedaří nic ze sebe dostat i týden či měsíc. A pak jdu po ulici, vidím hádající se manžely a nápady mi začnou samy cinkat v hlavě. To je ten čas, kdy vytahuji diář a zapisuji. Kdekoli se právě nacházím.

Kolik je žen stand-up komiček? Jste tvrdé konkurentky?
Je nás málo a prostor pro tvrdou konkurenci nevidím. Stand-up komičky lze spočítat na prstech jedné ruky, dokonce velmi aktivního dřevorubce. Chlapů je rozhodně víc.

Čím to je?
Nevím… Baby mají ve srovnání s chlapy zřejmě větší strach shodit se. Odmalička jsou naučeny „tvářit se“.

Vaše vystoupení se točí kolem rodiny, dětí, vztahů. A vzpomínáte i manžela… Radíte se s ním o tématech?
Manželovi čas od času řeknu své nápady, ale máme zcela ověřeno, že jemu se nelíbí. Já je stejně použiji a na pódiu většinou fungují. Ale přiznávám, že mě občas inspiruje. On je ítečkář, jiná sféra, a pro mě docela nepochopitelná. Často mi vypráví o svých kolezích, klasických „menučkárech“, kteří chodí každý den přesně v 11.20 někam na oběd. Co vám řeknu, jiný vesmír…

A přece se vaše vesmíry setkaly. Kde a jak?
Měla jsem štěstí. Nebo on…? Setkali jsme se v době, kdy jsme ještě neměli žádná očekávání. Já jako začínající herečka, on jako mladý programátor. Žili jsme v jednom podnájmu spolu s dalšími lidmi, dohromady nás bylo pět. Dvě holky a tři kluci. A jeden z trojice se ukázal být ten můj. Mám pocit, že člověka jako je on, bych už teď neměla kde potkat. Osud mi to nějak usnadnil. Měla jsem něco po dvacítce as ním mi přišlo všechno tak normální – potkali jsme se, začali spolu bydlet, měli děti…

Lujza Garajová Schrameková se svými dětmi,...

Lujza Garajová Schrameková se svými dětmi, synem Viktorem a dcerou Gretkou. Lujza Garajová Schrameková se svými dětmi, synem Viktorem a dcerou Gretkou.

Váš syn Viktor má sedm, Gretka je ještě školkařka. To si ptá maximální míru pomoci a plánování. Jedete s manželem půl na půl a bez frflání?
V tomhle mám parádního muže. Nevím, co mu jde v hlavě, možná si občas i zafrfle, ale moc mi pomáhá. Je to sice půl na půl, ale žena má vždy, i při tom půl na půl, výčitky svědomí. Chci dělat, práce mě baví. Na druhé straně, občas bych ráda byla mámou, což nemusí večer odcházet z domu se slovy: čaute, utíkám, tati vás uspí.

Máte někoho, kdo vám s dětmi pomáhá?
Ano, skvělé prarodiče. Jedni jsou u Nitry, druzí v Detvě. Když je hektické období, s ratolestmi nám pomáhají. Tím, že žijí na vesnicích, děti to u nich zbožňují a já se těším, že si užijí i jiné než městské prostředí.

Okamžiky bez dětí jsou vzácnost, znám to. Kam s manželem v takových dnech vyrážíte?
Každá chvíle bez dětí se počítá (smích). Konečně si můžeme dopovědět větu před dvěma týdny, jen tak si sednout na gauč, otevřít pivko a povídat si. Rádi chodíme i ven a do kina, jen se nám jaksi míjejí naši „singláčtí“ kamarádi. My jsme byli v partě jedni z prvních, co měli děti, a ostatní nás nyní dobíhají.

Vzpomínáte, že rodiče žijí na vesnici. Vás život mimo město neláká?
Žiji téměř v centru města a neumím si představit bydlet jinde. Vyhovuje mi, že mám hned u domu školku i školu. Neřídím, ai proto jsem si život zařídila lokálně, mezi mými pár uličkami.

Vyrážíte občas z vašich uliček i do dalekého světa? Láká vás cestování?
Tím, že máme děti, jsme singlácké cestování po světě už prošvihli. Nejsem dobrodruh, kterého by poznávání zemí dostávalo do vytržení. Mně stačí, když mi je někde dobře. A strašně dobře mi umí být i na chalupě na Liptově. Ale před třemi lety jsme přece jen do světa vyrazili, odletěli jsme na Tchaj-wan za mým bratrem.

Bratra máte na Tchaj-wanu? Jak se tam dostal?
Viktor je chytrý bubeník, ale nějak cítil, že se mu nechce přizpůsobovat evropské rychlosti, toužil po něčem jiném. Vyzkoušel si život v různých zemích a nyní je na Tchaj-wanu. Pěstuje čaj a hraje na bubnech. Chtěl zpomalit a žít jinak. Pro zbývající rodinu to není snadné, neboť nám chybí. Tím, že jsme jen dva, jsem rodičům zůstala na Slovensku jen já. Velmi bych ho chtěla mít blíže, minimálně v Evropě. Ale on je tam šťastný, takže my nemáme co řešit.

Lujza Garajová Schrameková

Baby mají ve srovnání s chlapy větší strach...

Narodila se v roce 1983 v Nitře. Vystudovala herecké konzervatoř, po jehož skončení působila v Radošinském naivním divadle. Ve hře Listy Emilovi si zahrála po boku Milana Lasicu ve Studiu L+S. Na televizní obrazovce se představila rolí Mery v seriálu Divoké koně (JOJ). Aktuálně ztvárňuje postavu Lujzy Rodinové v komediálním seriálu Naši (JOJ). Zároveň je úspěšnou stand-up komičkou, začínala v Silných řečích Jana Gorduliče. Je vdaná, žije v Bratislavě a vychovává dvě děti, Viktora (7) a Gretku (4).

Tento rozhovor vyšel v ženské příloze deníku Pravda – magazínu MiA.

Rating
( No ratings yet )
Loading...
Doporuceni